Po válce už jsme nebyli antifašisté, jenom Němci
Erika Bednářová, které jsou věnovány další Příběhy 20. století, se narodila jako Rotterová v roce 1930 v osadě Pekařov (Beckengrund, dnešní součást Loučné nad Desnou) německým rodičům.
Eričina maminka Sofie byla zarytá odpůrkyně německých národních socialistů, a hned po záboru pohraničí v roce 1938 ji zatklo – a po krátké době propustilo – gestapo. Za války pomohla mnoha lidem několika národností.
V roce 1940 byla znovu zatčena a nacistické úřady jí odebraly děti: Anna skončila v dětském domově v Čelákovicích, Erich musel na práci u sedláka ve Waltersdorfu (Žleb) a malou Eriku se sestrou si vzali strýc a teta Engelbertovi ze Svitav.
Sofie byla opakovaně propouštěna a zatýkána, mučili ji a vyslýchali, přesto dál pomáhala lidem v okolí. Ještě na jaře 1945 zachránila mladého německého vojáka – zběha, kterého nejdřív ukrývala a pak po nocích odvedla domů, přes hranice, několik stovek kilometrů.
Více na Rozhlas.cz