Teorie nepřizpůsobivosti
Před několika lety se v českém mediálním i politickém slovníku objevil zdánlivě nový pojem, který měl vymezovat takzvané slušné občany České republiky od těch neslušných, tedy přizpůsobivé od těch nepřizpůsobivých. O jeho propagaci se zasadil zejména současný senátor Jiří Čunek, kterého právě orientace na tzv. nepřizpůsobivé (a zatočení s nimi) vystřelilo do vrcholné politiky. Jakmile jeho hvězda pohasla, vystřídala ho poslankyně a starostka Chomutova Ivana Řápková (později prověřovaná expresní studentka plzeňských Práv), která pojem nepřizpůsobivý jako synonymum pro Romy v Česku etablovala. Pojem následně přejali také další političtí představitelé, začal se běžně objevovat v médiích, ale také ve strategiích a dokumentech politických stran a vládních resortů.
Pojem, který je nyní součástí ministerských koncepcí a materiálů, začali používat za Třetí říše nacisté, kteří stejným označením – tedy sociálně nepřizpůsobiví – označovali z různých důvodů nepohodlné osoby, které později skončily v koncentračních táborech, potažmo táborech smrti. Označení později užíval i komunistický režim pro osoby, které byly pod dohledem sociálních kurátorů – tedy zejména narkomani, navrátilci z vězení a všichni ti, kteří žili „způsobem nedůstojným občana socialistické společnosti“. Pojem byl revidován v roce 2001, kdy kolegium sociálních kurátorů při MPSV prohlásilo označení za nevhodné a navrhlo jeho nahrazení spojením „člověk ohrožený sociálním vyloučením“. Termín z českého právního řádu vymizel v roce 2006, aby se o pár let později opět vrátil, v plné nové síle a bez historické reflexe.
Je bytí nepřizpůsobivým ale skutečně negativní? Seznamte se s Teorií přizpůsobivosti.